Říjen 2010

Tady a teď

31. října 2010 v 21:27
Po čase Šurifíra I. opatrně vykoukla na svět ze své ulity, aby stejně jako loni užasla nad čarokresbou pana Podzimu.
Vy jste mně, pane, letos zase dal…

Příliš člověčensky se Šurifíra I. vyrovnávala s odchodem milované kočičky Amálky. To proto nemohla tak dlouho přijmout pojem smrti.
Srdce, které ji nebesky milovalo, pukalo žalem ve švech.

Čím více pozemšťané milují, tím více jsou zranitelní.
Pochopila, že smrt neznamená jen konec, ale vlastně začátek čehosi nového.
Pocítila tíhu, ale zároveň až beztížnou lehkost pomíjivosti.
A když po čase znovu zalapala po dechu a narovnala se v podlomených kolenou, uvědomila si, jak důležité je pít mocnými doušky z poháru přítomnosti.
A všichni, které milujeme, ať pocítí tu lásku.
Vždyť zítra - kdo ví...

"Amálko, jen jsi změnila "konzistenci".
Neztratily jsme se.
Nýbrž navždy a navěky získaly.

Takže lidiiiiiiiiiiiiiii, máme tam nahoře protekci...
Držte se.

:-)