Duben 2010

Vyvoněné nedělní ráno

25. dubna 2010 v 23:42
Dnes mě probudily sluneční paprsky, oblíbená písnička mého ptačího novorozeněte, kočičí šimrání a vůně čerstvě upečeného chleba.
Krása střídá nádheru.
Ještě v pelechu jsem popíjela voňavou kávičku a rozjímala o životě.

Stále se mi vrací ty dva výlety, které jsem v posledních dnech podnikla. Pravda, jeden byl čistokrevně pracovní. Natáčela jsem s jednou zahraniční produkcí film na zámku Sychrov. Nasadili mi upíří zuby, kamera, klapka a jedééém. :-)

Taky jsem se byla "dobít" v Javorníku v jižních Čechách u starého keltského menhiru. Připlácla jsem se na ten obrovitý šutr a doslova s ním splynula. V oblasti srdce jako by se mi otevřel trychtýř. Cítila jsem, jak do mě plyne hutná energie v podobě lásky a prostého štěstí. Až se mi tajil dech a motala mozkovna.

Usrkávám eňo ňuňo nedělní kávičku v pelíšku s těmi mými kočičími mazlinkami. Rozjímám nejen o tom, co bylo, ale také o tom, co všechno mě v dohledné době čeká.

Čarodějnický slet v hotelu nazvaném podle našeho starého dobrého kontinentu, jenž se nachází přímo na Václaváku, čeká právě na vás, moji drazí přátelé. Akci tu pořádá nadační fond Fénix, kterého jsem patronkou. Program bude více než magický. Však je pozvaná celá čarodějnická elita - kartářky, znalci Feng Shui, bylinkáři. Takže tuto středu, a to po celý den. Výmluvy na zaneprázdněnost se nepřijímají.

A kdyby vám to, moji milí, přeci jen nevyšlo, co si takhle dát dostaveníčko na Svátek práce v Lounech? Poběžím tu Mizuno Running Cup...

Život je krásný.

Tak šupky dupky z pelechu. Kávička je dopitá, konec snění.
Zakousnu se do křupavého chleba a nechám tuhle vyvoněnou neděli krásně plynout.

Milujte se a množte se. :-)

Jaroooooooooooooo.

Jupíííííííííííííííííííííííí.

:-) 


              Foto: Petr Krupička

Filmy pro pamětnici Šurifíru

7. dubna 2010 v 20:27

Tak nám konečně zažehlo.

Nemohla jsem jinak, než odjet odpočívat po operaci očí k rodičům, do rodného Podkrkonoší.
To proto jsem tu dlouho nebyla, moji milí. Očička mi zaslzela hned, jak jsem jen zapnula počitadlo.

A tak jsem celé Velikonoce vnímala hlavně smysly čichovými, sluchovými a samozřejmě i chuťovými. Taky jsem si pouštěla filmy pro pamětnici Šurifíru. Obrazy z domova. V mozkovně, jak jinak… :-)

Tenkrát chodili na Velikonoce po vsi opentlení koně. Táhli povoz, na kterém parta kamarádů - muzikantů zvěstovala šťastnou zprávu o tom, že se jaro opět zabydlelo. Můj taťka hrál na heligón. Běhala jsem spolu s ostatní "drůbežkou" okolo koní. Táhli vesnicí a toho bohdá nebylo, aby vynechali jediné stavení. Všechny hospodyňky musely být vyšlehané. Pohostinnost, smích a veselí se linuly krajem. Celá sláva pak skončila tancovačkou pod stoletou lípou.

Taková oslava jara to byla u nás v Chuchelně v Podkrkonoší.
Jsem šťastná, že moje kořeny jsou zapuštěné právě tady.

Z celého srdce vám vinšuji nekonečně mnoho sluníčkových dní.
Zasloužíte si je.
Pusu.



               Foto: Petr Krupička