Leden 2010

Hepčííííí

28. ledna 2010 v 22:28
Lednové počasí v Praze aby rohatej vzal a utekl s ním bůh ví kam… :-)
Slunce, co by mi dobilo baterky, v nedohlednu. Tyto dny mě tak nějak konejší pomyšlení, že bude lépe a radostněji.
A to moje: "Hepčí!" nevěstí také nic dobrého. Jsem zachumlaná pod peřinou, usrkávám zázvorový čajík. S kočičkami u nohou přemýšlím, co psát. Chtěla bych se s váma podělit o něco, co by vás zahřálo na duši. No jo, ale jak, když ta moje duše jen skřípavě kňourá? Vždycky, když na mě vleze nějaká choroba, jsem jako dítě, co by chtělo pochovat a konejšit. Ono asi bude nejlepší nebránit se těmto náladám a zkrátka přijmout sama sebe takovou
bolavou. Jenže mě se chce lítat jako čamrda, jít si zacvičit a vůbec si tak nějak užívat života.
Věci se nedějí náhodou. A těleso si zkrátka samo řekne: "Dost, chci zabrzdit a odpočinout si." Dobrá tedy, ještě dnes zůstanu v horizontální poloze. Toho bohdá nebude, abych brzičko nebyla jako rybička. Jen doufám, že ne ta vánoční…
Příště už opět přijdu s písničkou jak ten ptáček.
Zdravíčko.
:-)



Foto: archiv TV Nova

Na mou kočičí duši

12. ledna 2010 v 21:07
Sobotní ráno bylo každopádně odlišné od těch ostatních.

Ač si naoko stěžuji, že mě moje kočičí přítelkyně chtějí s východem zlatého kotouče ušimrat fouskama, že když toto nepomáhá, následuje ranní hygiena drsnými kočičími plajzáčky a že když ani tohle nezabírá, tak mi víka dozajista tlapičkami otevřou, věřte, moji milí, že ve skutečnosti tenhle kočičkovský ranní rituál zbožňuji.
Ale co se nestalo!

Co se nestalo?
Právě, že vůbec nic.
Pohnu nohou. To zabírá především na Amálku. To by bylo, aby nezaútočila na vetřelce pod peřinou.
Zase nic.
Čičííííííííííííííííííííí.
Nic.
Daleko se rozrůstající nijaká odezva.

Vychumlám se z pelíšku a bosky si to namířím do kuchyně.
Tam spatřím dvě chlupatá klubíčka, nelepená na mrazíkem vymalované okenní tabuli.
Ve svém kočičím úžasu sotva dýchala.
Krajina se v celé té své sněhové parádě jen třpytila.
Tohle je sníh, lásky moje kočičí.
A slibuji na mou duši, že se jednou odstěhujeme na místo, kde si budete moct vyválet kožíšky v závěji stejně tak jako já, když jsem byla ještě kotě.
Na mou kočičí duši.




Milujte se a množte se

4. ledna 2010 v 15:26
Každý čerstvě narozený rok mi do života vlije kus naděje. A taky víry. V sebe samu. Že tentokrát nepolevím a budu důsledná. Že se zakousnu jako jezevčík a povýším svoji umíněnost na svou přednost k dosažení vize o mě samotné.

Všude kolem smejčím, přerovnávám, urovnávám nebo vyhazuji věci, které jsem za poslední rok "nepotkala"… Taky ty rozbité. Cítím, že takhle vytvářím prostor věcem novým a nepoznaným…

No a tenhle rituál se stejným způsobem pokouším provést i uvnitř mé bytosti.

Pak přijde Den první.
V ušiskách mi zní: "Můžeš chtít všechno, co chceš."

Jako každý rok vyslovuji na čistý list s perem v ruce své touhy a přání. Pak také prostředky, jak těchto svých tužeb dosáhnout.

Můžeme mít všechno, nač jen pomyslíme, pokud se se svým přáním ztotožníme a pokud věříme, že si je zasloužíme.

Všechno tak nějak ale ztrácí svoji hodnotu, pokud nejsme zdraví a milovaní.

Milujte se a množte se.

Všechno nej- do roku 10.
:-)



Foto: TV Nova, z natáčení silvestrovského speciálu Ulice