Prosinec 2009

Ať jsme šťastní a veselí

24. prosince 2009 v 20:05
Nechť nás láska a radost z toho, že děláme šťastnými všechny blízké i vzdálené, provází nejenom v tyto kouzelné dny.
Ať se, prosím, klid a pohoda nevytratí z našich domovů.
Ať o všechno krásné a tolik křehké, co nás v životě potkalo, pečujeme jako v bavlnce a ať nezapomeneme děkovat a děkovat a děkovat.
A taky ať nepřestaneme snít a věřit, že právě my jsme ti, kdo si zaslouží být šťastní a milovaní.
Ať s úsměvem přijímáme vše, co nám život pochystá. Vždyť se pořád máme tolik co učit.

A ať, prosím, máme stále na paměti, že všechno, všecičko, co na světě potřebujeme, je láska.

Dnes večer, až rozkrojíme jablíčko, si na pomalovaném skle, tak jako každý Štědrý večer, vydýchám skulinku na číhání.
Krajinou se rozblikají světýlka.
Na plotně prská purpura.
Tak tajemná, nejtišší jako nikdy v roce je tahle zářivá noc.
Přivírám oči…
Slyším rolničky, tohle není sen.

Cililililink.

Ať jsme šťastní a veselí…

:-)


Foto: TV Nova

Skřítkové budou čubrnět

14. prosince 2009 v 22:35
Sluníčko se zkrátka rozhodlo, že mě svými paprsky ušimrá. Jenomže já jsem zrovna měla rozehranou jednu skřítkovskou skopičárnu. Přece teď ten sen neopustím. Všude tolik barev, mumraj, smích a veselí.

Vstávám špatně už odmalička. Maminka říká, že jsem spáč jezevec, ale to se hluboce plete. Však už víte, jak to mám se želvama.
Pst - nechávám ji při tom… :-)

Tuhle fintu jsem nečekala. Sluníčko se nemohlo dočkat, až kukadlama rožnu svět. Pěkně mě svým paprskováním vypeklo. A rovnou do nosu. No tohle! Kulišárna přímo skřítkovská to byla.

"Hepčííííííí," vymrštím se na posteli až do sedu.
"Něco je jinak," napadá mě a bosky běžím k oknu.
Užasle stojím s pusou dokořán.
"Jedna, druhá, a tamhle, a tady taky, a tady, všude, všude okolo... Mamíííííííííííííííííí, sněžíííííííííííí!"

Krajinou zavládlo ticho.
"Na nebesích roztrhali bezednou peřinu," šeptám.
Čistoskvoucí stříbromrazivé ráno.
Skřítkové budou čubrnět…
:-)


Foto: Josef Dvořák


Foto: Miroslav Holub

Pěkně po želvičkovsku

5. prosince 2009 v 14:28
Ona taková želva, když se občas splaší, lítá jak o závod. Je akční, nejraději by všechno pořešila hned. S tou trpělivostí jí to dost drhne. Však má taky proto krunýř, který milosrdně tlumí její nárazy s realitou. Pak se zakrunýřuje a sama, bez vlivu okolí, si ten náraz rekapituluje. "Proč jsem se asi dostala do téhle zakrunýřované situace?" mrmlá si. Často si záhy ten karambol odpustí a věří, že se poučila. Proto je to taková stará duše, ta želva. Pořád se má co učit.

Lítala jsem jako splašená celý uplynulý měsíc. Želví duše strádala. Až před pár dny jsem konečně zaskřípala brzdami, až to pěkně zahvízdalo. Zakrunýřovala jsem se a nevylézala, dokud energie plující mou želvostí nevyrovnaly svoje hladiny. A to se i stalo. Na adventní neděli.

Svět se zpomalil. Lehce plyne. A já s ním.

Celý vánoční měsíc budu pěkně po želvičkovsku dýchat vůni jehličí, upeču speciální želví cukroví, budu navštěvovat svoje staré přátele. A vůbec. Celý měsíc chci být šťastná a veselá.

Želva Šurifíra I.



Foto: Pavel Beran