Listopad 2009

Babička

21. listopadu 2009 v 17:07
Stála jsem u otevřeného okna, popíjela svoji oblíbenou kávičku s příchutí čokolády a snažila se rozlepit oči. Bylo 4:15. Promítala jsem si, co všechno mě dnes čeká. V tomhle ajfru snad aby člověk nad budoucností, ať blízkou či vzdálenou, nepřemýšlel. Mám ve zvyku si věci, které nejsou prioritami, ze svého života eliminovat.

"Dost, to zvládnu. Však nejsem měkota," vyplašila jsem z hlavy škudibílka, co se mě pokoušel namluvit, že fitko pro dnešek zruším. Nechám to jet samospádem.
"Toho bohdá nebude, abych nezvládla všechno, co mám v diáři!"

A najednou se mi na mém "vnitřním plátně" objevila babička.
Po celý svůj život vstávala ve čtyři ráno. Dala králíkům a slepicům (jak jim sama do dneška říká), udělala svačiny všem svým čtyřem dětem a v pět už si to trádovala autobusem do semilské továrny. Zvládla vychovat čtyři děti, obhospodařit hospodářství. Je to nejčipernější babička na světě. Svojí dušičku zachovala průzračnou jako studánka. Dnes je jí 82 let, nikdy jsem ji neslyšela stěžovat si. Život přijímá takový, jaký je. A brumlá, jenom když venku prší a ona nemůže jít na pole kopat brambory.

Jsi mojí velkou motivací, babi.
:-)



Foto: TV Nova

Na zdraví nám všem

16. listopadu 2009 v 11:58
Ze všech stran slyším, jak moc jsou všichni zaneprázdnění, v jednom kole. Ani já nejsem výjimkou.

V divadelní společnosti, se kterou zkouším pod vedením režisérky Magdy Pivoňkové novou hru, to zavanulo předpremiérovou nervozitou. Aby ne, premča hry Nežárli se chystá na 19.11.

Taky natáčíme silvestrovský speciál Ulice. Ve středu jsme po dvanáctihodinovém úsilí skončili v deset ráno. Okolo sedmé ranní mě přepadla hysterie. Projevila se neutuchajícím smíchem, který jsem za boha nemohla zastavit. Ono když slyšíte hlášky Václava Svobody alias Lumíra o tom, že Nyklová vypadá jako Kadrnožková, a sám se u toho tváří jako brouk Pytlík, je opravdu těžké se soustředit… :-)

No a do toho ještě "jedeme" ve dvou natáčecích cyklech Ulice. To znamená pokaždé trošku jiný příběh s různými režiséry.

Abych nezapomněla. Nadační fond, jehož jsem patronkou a který shání penízky na léčbu popálených lidí, pořádá společenské večery. Původně jsem si myslela, že to bude "jen babinec". Svou přítomností nás nicméně poctili i pánové, což bylo skvělé. Energie tak byla hezky vyvážená. Tyhle večery moderuji, na příští vám určitě dám echo. Zveme si zajímavé lidi, ať už ze světa módy, zdravého životního stylu, alternativní medicíny, sportu a podobně.

Italštinu stále studuji, ale musím se přiznat, že v tomto směru nemám svědomí zcela čisté. Nevěnuji se jí tak, jak jsem si předsevzala, což mě vnitřně zneklidňuje.

Také jsem tento týden fotila kalendář s fotografem Jakubem Ludvíkem. Uvidíme, kolik bude vidět… :-)

Do fitka dobíhám s vyplazeným jazykem. Zde se ovšem skvěle psychicky odreaguju. Cvičení je pro mě hlavně prostředek k tomu, abych zůstala fit. Všechno to, co jsem si na Nový rok písemně předsevzala, to, na co jsem se chtěla letos primárně soustředit, se splnilo. Jsem šťastná. Ale bez toho, abych byla plná vnitřních sil, abych byla fit, bych tohle všechno mohla těžko zvládnout.

Tak na zdraví nám všem.
:-)


Foto: TV Nova

Všem velkým dušičkám

2. listopadu 2009 v 15:03
Tu vůni borovic a hub cítím jako tenkrát. Sluníčko se nám něžně opírá do zad. Vzduch se mihotá. V dálce je slyšet motorovou pilu. Svým švitořením snad předčím všechno ptactvo.
"Chtěla bych být jako ty, táto. Chtěla bych se taky naučit znát čas, aniž bych měla hodinky. A taky bych chtěla umět sbírat houby jako ty a poznat, která to asi je. A jezdit na pincku a vyčarovat omeletu ze všeho, co nám dům pochystá."

Rozložíme si svačiny, které nám mamča připravila, a uprostřed hlubokého lesa se s chutí zakousneme do dřevorubeckých krajíců. Všude to jen bzučí, vítr nám hladí tváře, potůček opodál divoce bublá. Sedím v turečku na mechové podlaze a nemůžu se nabažit celého toho přítomného okamžiku…

"Šári, pojď, je zima, nastydneš," probírá mě ze vzpomínek mamča.

Procházíme mezi náhrobky směrem k nádherně nasvícenému kostelu.
Všude blikají světýlka.
Noc je tajemná.
"Jsou tady, cítím je," šeptám.
A pak už jen s úctou zapaluji svíčku.

Bořím se do vzpomínek…

Dnešek patří minulosti.

Všem velkým dušičkám.

Foto: Josef Dvořák
Foto: Miroslav Holub