Září 2009

Bílý kruh bezpečí

20. září 2009 v 17:39
Pondělí 21. září je velký den. Nemůžu se dočkat, až obléknu všechny ty úžasné modely našich předních návrhářek a v hotelu Ambassador vstoupím na přehlídkové molo.

"Ulice" slaví a hlavně naděluje. Je to neuvěřitelné, ale seriál Ulice slaví start páté sezony. A ve velkém stylu. Charitativní módní přehlídkou. Pět z luxusních modelů, které herci "Uličníci" předvedou, bude po přehlídce vydraženo a výtěžek pak poputuje na podporu neziskové organizace Bílý kruh bezpečí, pomáhající mimo jiné i obětem tzv. stalkingu.

A co že to ten stalking je? Pěkně ošemetná a nebezpečná věc. Přesněji nebezpečné pronásledování - úmyslné, dlouhodobé a z normy vybočující porušování osobní svobody jiného. Pachatelé nejčastěji svým obětem vyhrožují, také je fyzicky napadají, ničí jim majetek, napadají třetí osoby, ale také zabíjejí…

Sama jsem se ve dvou případech s tzv. stalkingem jako třetí osoba setkala. V jednom případě šlo o psychický teror, v případě druhém také o fyzické napadání. Ty ženy tenkrát nevěděly, že existuje organizace, která by se za ně mohla postavit. Ztratily tak pěknou řádku let, poněvadž žily ve strachu a úzkosti z toho, co je zase potká…



Babiččino babí léto

13. září 2009 v 23:38
Babí léto je moje nejoblíbenější období z celého roku. Miluju tenhle čas. Moc ráda se vracím do rodného Podkrkonoší. Po celém kraji zavládne božskej klid. Sluníčko konečně přestane hycovat, všude kolem to voní právě dozrálým ovocem a na nebi se to začne pomalu, ale jistě svolávat k odletům do teplomilných krajin. A ty barvičky! Jedna báseň! Pastva nejen pro oko, ale hlavně pro duši. To ticho, které se tam rozhostí, zkrátka dokonale zklidní a zharmonizuje celou mou bytost.

Přicházející podzim jsem pocítila i tady, v Praze. Včera jsem vytáhla nedopletený svetr a pustila se do díla. Voňavé babiččiny bylinky přivábily i moje chlupatý treperendy, které pak vyváděly psí kusy (a jsou to přitom kočičky…) s barevnými klubíčky vlny, případně visely každá z nich na jedné pletací jehlici. Zapálila jsem si vonné tyčinky, pustila Enigmu, zavřela se do svýho vnitřního já a štrikovala a štrikovala.

Zítra jedu na výlet do rodného Podkrkonoší. Babička před osmdesáti lety věděla, v kterém ročním období se narodit… Zase s ní budu na chvilku malá. Lehnu si na zahradě do trávy, zavřu oči, budu dýchat tu vůni, linoucí se z její kuchyně, a pak se zakousnu do čerstvě upečených kynutých buchet, plněných vším, co se letos urodilo.

Jasně, každé roční období má svoje kouzlo. Babí léto ale rozezní struny mých vjemových smyslů, ať zrakových, sluchových, čichových nebo chuťových, ze všech období nejsilněji.


Věnováno babičce k narozeninám.

Foto: Josef Dvořák

Voňavé začátky

5. září 2009 v 13:04
Ten den nebyl výjimečný jenom tím, že můj bráška slavil druhé narozeniny.
Rozžhavený kotouč na nebi pozměnil svou tvář. Ubral na síle, začal něžně hřát. Po krajině se rozhostil božskej klid. Jen v dálce byl slyšet pravidelný zvuk cirkulárky. Vzduch se tetelil a nádherně voněl.

Popadla jsem svoji zánovní červenou školní brašnu a vydala se na špacír po vesnici. Byla jsem na sebe tak pyšná. Aby ne. Vždyť zítra jdu poprvé do školy.
Všude jsem se s každým zastavovala a dávala se s ním do řeči. Chtěla jsem famfárama vytroubit celému světu, že zítra je můj velký den.

Vydala jsem se napříč vesnicí. Nahoru ke kostelíku, březovým hájem do údolí a pak strání nahoru, směrem ke koupališti. Cestu lemovaly hrušky a jabloně, těsně před porodem. Včely i ptáci hráli tu svou harmonii a já si pyšně vykračovala. Nemohla jsem se dočkat, až poprvé usednu do školních lavic. Kamenná budova, do které zítra oficiálně nastoupím, byla až doposud jen tajemným, nedobytným hradem.
A já… Zítra… Lapala jsem po dechu.
Bylo mi královsky.

Jenže co se nestalo. Prvního září mě mamka hned po škole našla celou zakaboněnou na posteli. "Už tam nepůjdu," říkám jí. "Je to zbytečný, stejně tam nic neděláme." S poměrně vzdorovitým a trucovitým výrazem ve tváři jsem se pak nechávala mamkou přesvědčit, že musím být trpělivá, protože to všechno teprve začíná.

Přeju voňavé začátky všem školákům.

Nebojte, nenechám vás v tom.
1. září jsem se přihlásila na italštinu.

Tak hurááááááááááááááááá
:-)


Foto: Josef Dvořák