Duben 2009

A je to tady

27. dubna 2009 v 18:42
Moc vás zdravím s dalším z mých literárních hokusů… Nic mě nenapadá, mám jen obrovskou radost z toho, že nám začalo svítit na lepší časy...

A je to tady. Dávno vytoužené jaro na sebe sice nechalo chvilku čekat - jak jinak, nicméně o to větší jsou naše několikametrové skoky radostí, že jsme se konečně dočkali. Trošku mě sice překvapil moment, kdy se letos nemusím trápit tím, kde si koupím nějaké pěkné polobotky a rovnou skočím do "otevřených" lodiček, po případě žabek, ale co. Pokud to jaro myslí skutečně vážně a neobšťastní nás jedním ze svých aprílových vtípků, je všechno v pořádku. Nechci malovat čerty na zeď, páč jsem nenapravitelný optimista, ale představa zmrzlých májových kvítků mi v žaludku vytváří kvíkavé zvuky a tlaky.
Je zvláštní, co všechno s námi to sluníčko umí. I přes to, že jsem si dneska mohla schrupnout až třeba do půl deváté, o půl sedmé jsem byla na nohou. Cha, cháááá - dnes jsem budila ty mé dvě potvůrky kočičí já… :-)
Jarní přípal slunečních paprsků mě zkrátka dává obrovskou chuť a entusiasmus do života. Těším se na blízkou i vzdálenou budoucnost. A to je dobrá zpráva, protože mám vyzkoušené, že si myšlenkami dokážu přivolat leccos...
Tak hurááááááááá.


Krásnej sluníčkovej den, přeju :-)
Šárka


Frnk do Itálie

25. dubna 2009 v 13:11
Zdravíčko, měla jsem problém shrnout všechno, co jsem za minulý týden prožila, do pár řádků. Hlavně mi je líto některé věci jen tak přeskočit a nepsat o nich, jako by se nestaly, nezaslouží si to…

Vážně nevím, jak shrnout uplynulý týden do pár řádků. Znáte to, někdy si zážitky marně cucáte z prstu. No, ono se nakonec vždycky něco vyloví, že ano. Ale právě teď je to naopak. Po velmi náročném natáčení, které ale považuju za vůbec nejkrásnější, jaké jsem kdy zažila, jsem sama, čistě svobodná, nezávislá na nikom a na ničem, odlítla do jednoho z nejstarších míst mé oblíbené Itálie, do Calcaty. Tohle místo je staré víc než 2000 let př. Kr. Má neskutečného ducha. Lidi tam žijí buď na hradě nebo v podhradí. Napadlo mě, že jestli existují životy po životě, tak tady už snad musel být každý… :-) Tam jsem vegetila u bývalky svého bývalého… Výborně si rozumíme, chlapi si naštěstí vybírají podobné typy, takže můj a Ili úhel pohledu na život je totožný. Ten pobyt tam byl prostě pestrobarevný, každý den odlišný, ale pokaždé nabitý novými zkušenostmi a hlavně naplno žitý…
Nechci říct, že jsem postrádala energii, protože vím, jak energii přirozenou cestou doplnit. Moje energie před odletem už byla, abych tak řekla, ztuchlá, či co. A teď, jako bych do svýho vnitřního prostoru otevřela okno dokořán a občerstvila sama sebe jarním přívalem nádherně voňavého vzduchu.

V Calcatě jsem si každý den pěkně zaznamenala do deníčku, třeba příští týden použju i tyhle zápisky...

Krásný a pohodičkový den přeju :-),
Šárka